Mnoho lidí je přesvědčeno, že aby okurky nezhořkly, je třeba je hojně zalévat.
Ale i při dokonalém rozvrhu vlhkosti mohou někdy plody zhořknout jako pelyněk.
Ukazuje se, že příčinou není jen voda. Hořkost je obranná reakce rostliny na stres a mohou ji vyvolat faktory, které si dachaři ani neuvědomují. Například prudké změny denních a nočních teplot na začátku léta nebo nesprávná tvorba větví.
Hlavním nepřítelem však není klima, ale… sluneční světlo.
Nadměrné sluneční záření způsobuje u okurek produkci cucurbitacinu, látky, která způsobuje hořkost. Postiženy jsou zejména odrůdy okurek s tmavě zelenou slupkou, které se častěji vysazují do volné půdy.
Chcete-li riziko snížit, zastíňte záhony agrovláknem nebo v jejich blízkosti zasaďte kukuřici, která vytvoří rozptýlené světlo.
Pokud se však již objevily hořké plody, lze situaci napravit.
Prvním pravidlem je zalévání teplou vodou (+22-25 °C) přísně pod kořen. Studená voda z hadice způsobuje stres a aktivuje tvorbu cucurbitacinu.
Druhým tajemstvím je mulčování půdy kompostem nebo posekanou trávou ve vrstvě 5-7 cm. Tím se stabilizuje teplota půdy a udržuje se v ní vlhkost.
Třetím krokem je zabránit kypření. Kořeny okurek jsou blízko povrchu a jakékoli poškození vyvolává hořkou chuť.
Plevele je lepší stříhat nůžkami, než je vytrhávat.
Pokud se již objevila hořkost, posbírejte všechny napadené plody a ošetřete keře roztokem syrovátky (1 litr na 10 litrů vody). Kyselina neutralizuje cucurbitacin a plody, které po ošetření nasadí, budou sladké.
Důležité je také vybírat moderní hybridy s označením „bez hořkosti“ – jejich genetika je odolná vůči stresu.
Poslední rada: okurky nikdy neskladujte na slunci. Působení UV záření zvyšuje hořkost i u odrůd, které byly původně sladké.
